Podiatrické ambulance pro diabetiky a podiatrická péče pro nemocné se syndromem diabetické nohy (SDN) jsou klíčové nejen v prevenci této pozdní komplikace, ale zejména v jejím managementu.
Mezi základní etiopatogenetické faktory pro SDN řadíme jak poruchy na úrovni makrocirkulace (obr. 1), tak i mikrocirkulace. Proto je u pacientů s diabetem nutné aktivně pátrat po poruchách tepenného systému dolních končetin, neboť detekce ICHDK nám může nemocného jasně stratifikovat z hlediska rizika SDN (tab. 1) a u nemocných se SDN určit směr léčby. Existují tak jasné průniky mezi podiatrickou péčí a péčí angiologickou.
Průsečíky mezi diabetologicko-podiatrickou a angiologickou specializací se objevují na několika úrovních. Kolegové angiologové se podílejí nebo se mohou podílet na pravidelném provádění screeningu SDN, kdy po zhodnocení výše rizika mohou odesílat nebo odesílají pacienty ve středním a vysokém riziku SDN do podiatrických ambulancí pro diabetiky. Někteří diabetologové a bohužel i někteří kolegové z podiatrií nemají k detekci ICHDK dostatečné instrumentální zázemí, a proto své pacienty posílají nebo by měli posílat k dovyšetření do angiologických ambulancí. K určení scoringu rizika SDN totiž nestačí běžné provedení výkonu 13024, obsahující zhodnocení míry neuropatie a stavu obuvi a měření kožních teplot, ale je třeba mít informace i o přítomnosti ICHDK (tab. 1).
Dalším pojítkem je management SDN, a to jak jeho akutních forem, tak chronických. V rámci léčby typického akutního SDN (obr. 2) je třeba po zvládnutí infekce zkontrolovat stav mikro- a zejména makrocirkulace a při prokázaných změnách provést patřičnou revaskularizaci. Klíčovou úlohu mají angiologové zejména v případě atypického akutního SDN, konkrétně u akutní tepenné ischemie – zde musí cévní specialista, potažmo podiatr promptně určit diagnózu a ihned zajistit potřebnou cévní intervenci a ostatní úkony spojené s tímto akutním stavem.
U chronických forem SDN je třeba pátrat nejen po ICHDK, po poruše na úrovni mikro- a makrocirkulace, ale i po jiných cévních změnách, které mohou zejména alterovat hojení ran – např. po lymfedémech nebo flebedémech a trofických změnách v rámci CHŽI.
V rámci podiatrických ambulancí jsme schopni provádět vybraná neinvazivní cévní vyšetření – podle míry vybavení a nasmlouvaných výkonů je možné detekovat např. kotníkové nebo nověji palcové tlaky, v některých případech duplexní/triplexní ultrasonografii, taktéž transkutánní tenzi kyslíku nebo laserdopplerovská vyšetření apod. K vyšetřením, která nemají kolegové k dispozici nebo je nemohou z nějakého důvodu provádět, a/nebo ke speciálnějším vyšetřením jsou pacienti odesíláni na angiologická pracoviště. Z tohoto důvodu může být dle našeho soudu prospěšné budování projektů vzájemné angiologicko-podiatrické podpory.
Proto si myslíme, že je potřebné společně pořádat odborné konference, eventuálně workshopy, kde mohou podiatři vzdělávat angiology a angiologové podiatry a představovat si navzájem novinky ze svých specializací. Další výhodu vidíme také v možnosti zřizování podiatrií angiology a ve schopnosti podiatrů rozšířit diagnostiku cévních změn přímo ve svých ambulancích. Do budoucna by jistě bylo zajímavé zřizování center, která si budou v rámci podiatricko-angiologické péče vzájemně pomáhat.
Obrázky a tabulka:
Příspěvek byl publikován ve Výročním magazínu České angiologické společnosti ČLS JEP, březen 2025.
