Ambulantní angiologie – conditio sine qua non

Logické by tedy bylo vybudování dostatečné sítě vaskulárních specialistů a následný její proporční růst, odpovídající epidemiologickým datům. Taková síť by měla zvládnout i generační obměnu lékařů ‑ angiologů. Bohužel víme, že tomu tak není. Angiologické ambulance nepokrývají území ČR rovnoměrně. Jsou oblasti, zejména v blízkosti některých velkých měst s fakultními nemocnicemi (Praha, Brno, Ostrava), kde je angiologů relativní dostatek. Pojem relativní je použit schválně. Dlouhodobě byl počet ambulancí jednotlivých odborností regulován a nasmlouváván podle značně archaické vyhlášky, určující místní a časovou dostupnost. Pro angiologii bylo stanoveno směrné číslo 1 úvazek na 100 000 obyvatel. S vývojem znalostí o vaskulárních onemocněních a také díky stále přesnějším epidemiologickým datům se jasně ukazuje, že angiologů je potřeba násobně více. V tomto ohledu naší odbornosti výrazně pomohl Národní kardiovaskulární plán na období 2025‑2035. Tento značně rozsáhlý a komplexní závazný dokument byl po dlouhém období korekcí a úprav uveden v platnost v průběhu loňského roku. Angiologie je v dokumentu opakovaně zmiňována jako nutná a nedílná součást péče o kardiovaskulární onemocnění. A to na stejné úrovni jako kardiologie, kardiochirurgie či cévní chirurgie. Jak již bylo zmíněno, dokument je platný a vlastně i právně závazný. Jeho uvádění do praxe jistě nebude úplně jednoduché. Co ale potěší angiologa ihned, je změna doporučeného počtu angiologů na 3 úvazky na 100 000 obyvatel. Růst musí jak počty špičkových odborníků v nemocnicích, zejména specialistů na vaskulární intervence, tak i počet ambulantních angiologů. Dle dostupných dat (ÚZIS) pracují 2/3 angiologů v ambulancích. Přesto je nás v terénu stále málo. A to až tak, že téměř 50 % pacientů s kritickou končetinovou ischemií podstoupí amputaci, aniž by byli alespoň bazálně vyšetřeni vaskulárním specialistou. Je to spíše naše ostuda, nebo hrubá chyba systému?

Mnozí „dělníci medicíny“ v periferních angiologických ambulancích jsou nuceni pokrývat péči i v sousedních okresech, kde péče naší odbornosti prostě neexistuje. Pokud by se podařilo adekvátně a homogenně pokrýt území ČR angiologickými ambulancemi, pak by to přispělo ke zlepšení péče o vaskulární onemocnění. A nám jako odbornosti by se jistě dále zvětšila prestiž.

Snaha o navýšení počtu dobře fungujících angiologických ambulancí ale naráží na řadu problémů. Jen ve stručnosti zmiňme ty nejviditelnější:

1/ Limitovaná výuka angiologie na některých lékařských fakultách

• Mladý absolvent studia LF jen málokdy promuje a následně nastupuje s jasnou vizí angiologie jako svého celoživotního poslání. Na rozdíl od mnoha jiných interních specializací (typicky kardiologie) je angiologii věnováno minimum času, a to jak teoreticky, tak prakticky.

2/ Extrémně dlouhá doba potřebná pro získání atestace

• Změnou platné legislativy před lety přestala být angiologie základním oborem. Nyní je nástavbou na internu, kardiologii či diabetologii. Zájemce o atestaci z angiologie tak má v porovnání se svými vrstevníky přípravu k samostatnému provádění profese delší téměř o dva roky s nutností jedné atestační zkoušky navíc.

3/ Technicky, legislativně i mentálně náročný proces otevření nové ambulance

• Registrace nové ambulance na krajském či magistrátním úřadě je docela dobře zvládnutelná.
• Poněkud horší je to s výběrovými řízeními ke získání smluv se zdravotními pojišťovnami. Úřady se stále drží počtu 1 angiolog na 100 000 obyvatel. Ve velkých městech končí poslední dobou většina výběrových řízení nezdarem.
• Situaci dále může v nejbližší době komplikovat změna zákonného rámce pro navazování smluvních vztahů. Od druhé poloviny roku 2026 již nebudou probíhat výběrová řízení v současném formátu (lékař, odbor zdravotnictví krajského či magistrátního úřadu, Česká lékařská komora, zástupce odborné společnosti). Nově bude žadatel jednat jen se zdravotními pojišťovnami, a to s každou separátně. Můžeme jen domýšlet, jaké důsledky to bude mít.

4/ Limitovaná úhrada za poskytnutou péči ze strany zdravotních pojišťoven

• Angiologie patří mezi odbornosti, které v současné ekonomické situaci přiměřeně přežívají. Tedy většinou nejdou do ztráty jako některé, zejména „nepřístrojové“ odbornosti. Nejistota daná každoroční neshodou na podobě úhradové vyhlášky, stále klesající hodnota bodu a další, méně patrné, ale ekonomicky citelné korekce ze strany ministerstva i pojišťoven jistě nepředstavují pozitivní motivaci pro zájemce o otevření nové ambulance. Tím spíše, že většina lékařů nemá k dispozici několik milionů pro hladký start provozu ambulance. Vezměte si úvěr, když nevíte, jaké platební podmínky ze strany pojišťoven budou nastaveny pro příští rok…

Přes všechna výše uvedená úskalí se daří udržovat rozsah a kvalitu ambulantní angiologické péče. Objevují se i nové angiologické ambulance mimo velké nemocnice. Máme nové kódy výkonů a kultivujeme ty stávající. Výboru České angiologické společnosti se dlouhodobě daří udržovat dobré jméno angiologie jako samostatného oboru. Také díky tomu můžeme dále jednat se zainteresovanými institucemi o dalším rozvoji naší odbornosti.

S trochou štěstí se nám může zadařit změna vzdělávání, tak aby byla angiologie atraktivní pro mladé kolegy lékaře. Perfektně vybavená a dobře prosperující angiologická ambulance v krásném prostředí pohraničního okresního města se tak může stát skvělou náplní života.

Zdroj ilustrací: Matuška J., datový soubor ÚZIS pro Českou angiologickou společnost,  zpracováno s asistencí ChatGPT 5.2

Příspěvek byl publikován ve Výročním magazínu České angiologické společnosti ČLS JEP, březen 2026.